Doc. PhDr. Jaroslav Mužík, DrSc. > Životopis
Narodil jsem se 2. února 1950 v Plzni. Otec Vojtěch Mužík (nar. 25. 2. 1915, zemřel 4. 7. 1993) měl středoškolské vzdělání a celý život pracoval v n. p. Západočeské lihovary a konzervárny v Plzni, většinou v ekonomickém úseku. Moje matka Božena Mužíková (roz. Kašparová, nar. 9. 12. 1920, zemřela 26. 10. 2000) měla základní vzdělání a téměř celý život pracovala jako dělnice v závodě Drožďárna v témže podniku jako otec. Mám jednoho bratra Ing. Vojtěcha Mužíka, nar. 14. 9. 1944. Celý život pracoval v oblasti výpočetní techniky.
Pro můj život je důležitá moje rodina. S manželkou máme dceru Radku a syna Martina. Máme tři vnuky a jednu vnučku.
Něco k rodinnému původu a místu narození
Rád vzpomínám na své rodiče, byli to vzácní lidé, vyšlí z velmi skromných poměrů. Umožnili mě to, co jim umožněno nebylo - vzdělání. Otec byl ekonom, velmi dobrý účetní. V tom jsem ho nenásledoval, přesto mě v mnohém inspiroval. To co mě umožnili moji rodiče, to jsem se snažil též předat svým dětem. Základem života je solidní vzdělání. To se mi podařilo a jsem tomu velmi rád. Dále záleží již jen na nich (... a na troše štěstí, které člověk k životu potřebuje).
Epizoda ve vojenském školství
Z dosud neobjasněných a těžko pochopitelných důvodů jsem v patnácti letech po ukončení základní devítileté školy nastoupil do střední vojenské školy (gymnázia) v Moravské Třebové. Tam jsem také v roce 1968 maturoval a pak zahájil studium na vysoké vojenské škole - Vojenské politické akademii v Praze. Střední vojenská škola byl určitě omyl, nebylo to nic pro mne, pro moji povahu, pro zájmy. Byla organizována po sovětském vzoru jako dril. Situace se zlepšila v roce 1968 po přechodu na Vojenskou politickou akademii. Ani dráha budoucího politruka armády se pro mne nezdála ta pravá ... Obrodný proces tzv. pražského jara se stal pro moji životní orientaci doslova klíčový. Kvůli tehdejší angažovanosti jsem musel v roce 1969 odejít ze školy i armády. Když se na celou věc podívám dnes s odstupem, tak mohu říci, že moje vojenská kariéra má i svoje klady. Život mě naučil ... být samostatný, postarat se sám o sebe ... nevěřit tolik v ideály a sny.
V roce 2008 jsem se v Moravské Třebové zúčastnil setkání absolventů VŠJŽ po 40 letech. Každé takové setkání je důvod k hlubšímu zamyšlení nad minulostí, přítomností i budoucností.
Jsem toho názoru, že život každého člověka ovlivní setkání s významnými osobnostmi. Bylo tomu i v mém případě. Dovolte mě jen stručně připomenout dvě postavy z období „Pražského jara“ v roce 1968. Měl jsem možnost osobně se setkávat a pracovat s prof. Otto Šikem, jednou z nejvýznamnějších postav tehdejšího reformního procesu zejména v oblasti hospodářství. Je určitým paradoxem a příkladem dokazující sílu médií, že tomuto člověku je připisován koncept tzv. Třetí cesty. Pravdou je, že Otto Šik napsal knížku s tímto názvem a vydal ji ve Švýcarsku. Jinak to byl člověk, který na rozdíl od ostatních komunistických politiků, opravdu chtěl změnit celý ekonomický a společenský systém. V letech 1991 a 1992 jsem se s prof. Šikem setkal několikrát, neboť jsem pracoval v nadaci Transfer se sídlem v St. Gallenu, v jejímž čele stál. Je smutné, že tento politik a ekonom v této době zažíval určité zklamání, neboť o jeho služby jeho bývalá vlast nejevila přílišný zájem.
Bylo mojí ctí, že v letech 1977 až 1989 jsem mohl pracovat a přátelit se s další, méně známou osobností „Pražského jara“ a tou byl docent Josef Toman. Bývalý poslanec ČNR, vedoucí ekonomického oddělení ÚVKSČ a naposled ředitel Ústavu národohospodářského plánování se výrazně angažoval v tehdejším dění a to ho stálo vyloučení z KSČ a sesazení ze všech pracovních postů. Já jsem se s ním potkal na Ústřední radě družstev, kde on tehdy pracoval jako subalterní úředník. Přesto všechno neztratil životní optimizmus. Je zajímavé, že se tehdy zabýval jako jeden z mála propojením ekonomiky, architektury a životního stylu lidí.
Jako student Vojenského gymnázia jsem měl možnost se setkat s dvěma veterány druhé světové války, hrdiny Sovětského svazu. V roce 1967 jsem měl možnost poznat generála Richarda Tesaříka, otce dvou známých umělců bratrů Richarda a Vladimíra Tesaříkových. Šlo o výjimečného člověka, vlastence a hrdinu. Na počátku roku 1968 jsem poznal generála Viléma Sachra. Jen pro zajímavost tento válečný hrdina tehdy pracoval na Luční Boudě jako skladník a když nebyl personál tak zaskakoval jako číšník! Šlo o oběti 50.let lidi vytlačené až na okraj společnosti. Přesto odolali a názory nezměnili. S generálem Tesaříkem se počítalo v roce 1968 jako s ministrem obrany, on však v prosinci 1967 bohužel zemřel. Generál Sach byl sice v roce 1968 rehabilitován, ale po roce 1969 byl opět perzekuován. Úplné rehabilitace se dožil až po roce 1990, ale on zůstal i v té době mimo společenské dění a pracoval dále v hotelnictví…
Určitou kuriozitou je mé dlouholeté přátelství s Georgi Tumofějevičem Beregovým, sovětským kosmonautem ukrajinského původu. Seznámil jsem se s ním při svém studiu v Moskvě v letech 1989 – 1993. Naše přátelství bylo pevné a pečetili jsme ho nesčetnými přípitky vodkou… Byl opravdu velmi hodný a otevřený člověk. Jako velmi mladý osvobozoval Československo jako pilot. V roce 1974 letěl sám do kosmu na jednom z prvních Sojuzů a měl se spojit se Sojuzem 2, bezpilotním strojem. Minul ho velmi těsně, cíl nesplnil, ale bylo to samozřejmě vydáváno za velký úspěch sovětské kosmonautiky. Jeho případ ukazuje silný vliv politického postavení a protekce. Georgi byl velmi aktivní komunista a zásadně nesplňoval nároky na práci kosmonauta. Měl 10 kg navíc, o 10 cm byl vyšší než byly normy a fyzicky na tom také nebyl nejlépe. Také byl starší než měl být, při svém letu mu bylo 53 let, limit byl 45 let. Přesto se v roce 1975 stal ředitelem kosmického programu v SSSR…
O období roku 1968 se zajímám intenzivně dodnes. Jako člověka podílejícího se na tehdejších událostech mě velmi potěšila možnost (i když sice později, v letech 1991-1992) spolupracovat s legendou pražského jara, významným československým ekonomem a politikem prof. Oto Šikem v nadaci švýcarské vlády pro přípravu managementu a podnikatelů Transfer. Ještě v dobách socialismu v 80. letech jsem měl dále možnost spolupracovat s dalším významným protagonistou pražského jara, Doc. Ing. Josefem Tomanem, CSc. (Doc. Toman byl v letech 1967-1969 ředitelem Národohospodářského ústavu při vládě ČSSR.)
O událostech roku 1968 stále přemýšlím a vracím se k nim. Těžko někdy zapomenu na účast na pohřbu Jana Palacha, na brutalitu Lidových milicí a armády při prvním výročí srpnové okupace v Praze, kterou jsem poznal na vlastní kůži apod.
O historii tohoto období mám prostudováno kde co, mám i řadu mediálních dokumentů. Patřil jsem též k velkým příznivcům tehdejšího českého big-beatu. I tento „kulturní fenomén“ je podle mého názoru jev ojedinělý a určitě přispěl později k pádu komunistického režimu. Dodnes rád zajdu na koncerty starých protagonistů této hudby.
Profesní kariéra a rozvoj
Na počátku své profesní kariéry jsem měl normální štěstí. Přihlásil jsem se na inzerát do Jednoty, spotřebního družstva Plzeň-jih v Plzni, kde jsem začínal jako vedoucí učňovského střediska. Pak jsem postupně prošel další pozice a zaměstnavatele až jsem skončil na Ústřední družstevní škole Ústřední rady družstev na Jílovišti u Prahy. Práce v družstevnictví mě zaujala z několika důvodů. Tím prvním bylo postavení výchovy a vzdělávání v družstevnictví jako jeden ze základních principů rozvoje tohoto společenského hnutí. Já jsem tím získal široké pole pro svůj profesní rozvoj. Vyhovovala mě i atmosféra ve spotřebních, výrobních či bytových družstvech. Družstva již tehdy v plánovité ekonomice byla relativně hospodářsky samostatná, pokoušela se částečně konkurovat státnímu sektoru. Také ideologický tlak KSČ se mě nezdál tak silný jako jinde. Asi to bylo tím, že KSČ ta družstva jednou (v padesátých letech) násilně vytvořila a pak je nechala relativně žít ...
Družstevnictví mě dalo mnoho. Příležitost vědecky pracovat, zažít praxi vzdělávání na různých úrovních řízení, účast na mezinárodních projektech, ať již v rámci RVHP či Mezinárodního družstevního svazu.
Práce v čs. družstevnictví mě umožnila poměrně rychle se adaptovat na hospodářské a společenské změny po roce 1989. Nastala doba, kdy jsem se angažoval v západní Evropě na různých vzdělávacích, nakladatelských a mediálních projektech. Kromě již zmíněné švýcarské nadace Transfer to byla práce v koncernu Bertelsmann, nakladatelství Klett, práce pro vzdělávací firmy ve Francii (France Formation Lyon), v Rakousku (Humboldtfernlehrinstitut Vídeň) či v Holandsku (Handelsacademie Panningen) a další. Od roku 1996 působím v akademické sféře.
Osobní život, záliby
Patřím k těm lidem, kteří jsou nazýváni workholiky. Nicméně dlouhodobé onemocnění jater mě naučilo trochu korigovat i životní styl. Věnuji se chalupářskému životu a snažím se trochu šetřit. Nemoc mě přinutila vzdát se mé velké záliby, a to kopané. Nyní sleduji kopanou jen v médiích. Kdysi bylo mým velkým zájmem cestování. I to jsem musel pod vlivem nemoci korigovat. V současnosti jsem již zcela zdráv, tak se snažím si užít života. V roce 2007 v březnu jsem na příklad navštívil Univerzitu v Mexico City a při té příležitosti si prohlédl celou zemi.
Vzdělání a akademická kvalifikace
1956-1965
Základní devítiletá škola v Plzni, Karlovarská třída
1965-1968
Vojenské reálné gymnázium Jana Žižky z Trocnova, Moravská Třebová (maturita)
1968-1969
Vojenská politická akademie Praha, odchod z armády do civilu, přestup na civilní vysokou školu
1969-1973
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, obor pedagogika dospělých a sociologie (vysokoškolská kvalifikace)
1975
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha - rigorosní zkoušky (PhDr.)
Téma rigorózní práce: Problémové metody a jejich uplatnění ve vzdělávání dospělých
1979-1984
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze - externí vědecká aspirantura v oboru pedagogika (CSc.)
Téma kandidátské práce: Systém výchovy a vzdělávání v čs. družstevnictví
1990-1993
Ruská akademie řízení v Moskvě - externí příprava a obhajoba doktorské disertace v oboru ekonomika, plánování, organizace řízení národního hospodářství a jeho odvětví (DrSc.)
Téma doktorské práce: Organizacija podgotovki kadrov upravlenija v chozjajstvěnnych systěmach koopěraciji, diplom doktora ekonomických věd, nostrifikován komisí vlády ČR.
2005
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, habilitační řízení v oboru pedagogika
Téma habilitační práce: Koncepce rozvoje celoživotního vzdělávání.
Přehled zaměstnání
1973-1974
Jednota, spotřební družstvo Plzeň-jih se sídlem v Plzni, vedoucí učňovského střediska a vedoucí oddělení vzdělávání pracovníků
1974-1977
Krajský výbor Českého svazu spotřebních družstev Plzeň, referent vzdělávání dospělých a péče o pracující
1977-1982
Ústřední rada družstev v Praze, referent v oddělení výchovy a vzdělávání
1982-1990
Ústřední družstevní škola Ústřední rady družstev Jíloviště u Prahy, lektor, vedoucí katedry společenských věd
1991-1992
Transfer, vzdělávací nadace švýcarské vlády pro přípravu managementu a podnikatelů St. Gallen-Praha, vedoucí lektor
1993-1995
Německá korespondenční akademie Bertelsmann media Praha, pedagogický vedoucí
1995-1996
Eastern Communikations (nakladatelství Klett), Stuttgart-Berlin-Praha, hlavní manažer projektu "Příprava managementu pro neziskovou sféru"
1996 -2012
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, vysokoškolský učitel na katedře andragogiky a personálního řízení, od roku 2005 jako docent.
2012 (1.9) - dosud
Univerzita Jana Amose Komenského, akademický pracovník
Podnikatelské aktivity
V roce 1994 jsem s německým společníkem panem Frankem Warthulem založil v Praze úklidovou firmu Warthul CR. Ve firmě jsem vystřídal několik pozicí. Firmu v současnosti vede můj syn Martin. Já sám se soustřeďuji na podnikání v oblasti ekonomického a organizačního poradenství, na školící aktivity v dalším profesním vzdělávání dospělých.
Léta ubíhají…
Dne 2.2.2010 jsem oslavil své 60. narozeniny. Oslava proběhla v pivnici Žatecká v Nitranské ulici v Praze 2. U dobrého žateckého piva jsem se setkal nejenom s kolegy z katedry, ale také s obchodními přáteli i s kamarády z mládí. Všem děkuji za účast.
Čas letí jako zběsilý... uplynulo 5 let a je tady opět, tentokrát půlkulaté výroční. Oslava mých 65 narozenin proběhla shodnou okolností ve vedlejším baráku jako oslava narozenin 60tých v Praze na Vinohradech. Tentokrát se konala přesně v den narozenin dne 2. února 2015 v soukromém klubu AMABILA ve Slezské ulici za přítomnosti mé celé rodiny, spolupracovníků, obchodních přátel a kamarádů. Večerem prováděl moderátor a můj dlouholetý přítel Petr Jančařík. K tanci a poslechu hrála bigbeatová kapela Atlantik ze Sedlčan mého spolužáka a kamaráda Honzy Voděry. A aby bylo vše stylové, na čepu bylo sedlčanské pivo Krčín, vídeňského typu. Děkuji za účast všem 46 hostům a soudě podle ohlasů se všem na tomto náročném večeru líbilo.
